Kapitola 29.

Hlavou mi probíhalo tisíce myšlenek. Každá myšlenka byla úchylnější než druhá. Alex se opřel o kraj vany a neustále mě sledoval.

Bella: Co... Co tu děláš?

Alex: Prohlížím si tě.

A usmál se. Jeho oči sklouzly dolů po mém těle. Opět jsem se zakryla rukama.

Bella: To jsem si všimla. Ale proč jsi sem šel?

Alex: Perfektní skok jsi tam dole předvedla. A proč jsem sem šel? Když jsi mohla ty pozorovat mě, tak já můžu tebe.

Okamžitě jsem zčervenala. Viděl mě. Alex ke mně natáhl ruku. Začal mě hladit ve vlasech. Dělalo mi to dobře, ale zároveň jsem zase cítila úzkost. Musela jsem zasáhnout. Kouzlem jsem si oblékla plavky a přenesla jsem se do bazénu. Udělala jsem si v něm kouzlem tunel. Tobogán, který vede do toho jezírka. Skočila jsem do vody a rychle jsem doplavala k vchodu to tobogánu. Otevřela jsem kryt a vklouzla dovnitř. Kryt jsem zabezpečila, otočila jsem se a rozjela jsem se. Jela jsem dlouho. A pak jsem viděla Vodní stěnu. Nadechla jsem se a pak jsem cítila náraz vody na mé tělo. Vyplavala jsem nad hladinu a vylezla jsem. Kryt tady v jezírku se zavíral a otvíral sám. Osušila jsem se a oblékla jsem se. Vrátit zpět jsem se nechtěla a tak jsem se vydala do svého dětského domova. Před palácem jsem se zastavila. Nadechla jsem se a otevřela jsem dveře. Vevnitř bylo plno prachu a pavučin. Všechno vypadalo tak... Zničeně. Obrazy byly buď na zemi, nebo jen tak tak visely. Nábytek byl děravý, často ho kus chyběl a nebo byl pohozený někde v rohu. Rozhodla jsem se, že se tu porozhlédnu. Ve spodním patře byl obývák, kuchyň, jídelna, sál, společenská místnost, místnost pro dámskou zábavu, místo pro pánskou zábavu a komora. Vyšla jsem tedy do druhého patra. Zde byly nejspíš pokoje pro různé hosty či nějaké lepší švadleny nebo kadeřnice. Pak tu byla krásná terasa. Šla jsem tedy do třetího patra. Tady byly taky pokoje, ale nejspíš pro pány domu. Pro mé rodiče, pro mou sestru a pro mě. Po tváři mi stekla slza. Šla jsem se podívat do prvního pokoje. Tam byl pokoj mých rodičů. Velká postel, obrovský šatník, koupelna a stolek s papíry. To všechno slazené do béžové. Druhý pokoj byl nejspíš mé sestry. Žlutooranžová byla zanesená a špinavá. Byla tu postel s nebesy, šatník, stůl a noční stolek s lampičkou. Vzpomněla jsem si, jak mě tady moje sestra tehdy uhodila, když zpívala tu píseň o pomstě. Šla jsem se tedy podívat dál. Poslední pokoj... Můj pokoj... Otevřela jsem dveře. Vevnitř bylo všechno do modrobílé. Také byla špinavá, ale i tak byla krásná. Byla tu malá dětská postýlka, malá skříň, knihovnička, stoleček a noční stolek s lampou. Šla jsem až ke své posteli. Tady mi máma kdysi zpívala ukolébavku. Po tvářích mi začaly téct slzy. Rychle jsem je setřela a šla jsem pryč. Na konci chodby byly tmavé dveře. Otevřela jsem je. Za nimi byla obrovská knihovna. Opravdu obrovská. Kouzlem jsem rozsvítila staré lampy a díky tomu jsem mohla spatřit snad nekonečnou knihovnu. Byla jsem ohromená. Tohle všechno se rozpadá. Ale já to dám do pořádku. Začnu pokoji. Ale budu to dělat všechno ručně. Přemaluju, opravím nábytek, zametu, vytřu, utřu prach a další potřebné věci. S tímto rozhodnutím jsem šla zpět do sídla. Musím si ty věci sehnat. Chtěla jsem tam být rychle, ale nechci být teď vlk ani levhart. A tak jsem něco zkusila. Představovala jsem si sebe jako lišku. Rychlou a nenápadnou. A tak se taky stalo. Přeměnila jsem se na lišku. Sama pro sebe jsem se usmála a utíkala jsem. Bylo to jiné. Ale i tak to bylo úžasné. U sídla jsem se zastavila. Byl tu nějaký hluk. Nakoukla jsem okýnkem dovnitř. Tam stál Alex se Scar, Matthewem, Davidem a Kalis. Alex vypadal velmi rozrušeně. Zkusila jsem odposlouchávat.

Alex: Já... Já nevím kde může být. Neměl jsem tam chodit... Měl jsem... Zůstat u sebe. Jsem debil. Chci ji najít. Musí přijít zpět. Jestli si něco udělá... Jestli ji někdo něco udělá je mrtvý.

Scar: Uklidni se. Ona se vrátí. Neopustí nás.

Ale ani ona nevypadala jistě. Byla strachy bez sebe, ale snažila se to skrývat. Já jsem to ale prokoukla. Matthew se ji snažil uklidnit. A já se rozhodla, že tam vejdu. Pomalu jsem vešla vchodovými dveřmi a přišla jsem až k nim. Všichni se překvapeně otočili. Ještě jako liška jsem se na ně podívala a usmála se. Pak jsem se přeměnila na člověka a usmála jsem se.

Bella: Vážně jste si mysleli, že jste se mě zbavili?

Kalis a Scar: Bello!!!

A objaly mě. Musela jsem se usmát.

Scar: Kde jsi byla?

Kalis: Proč jsi zmizela?

Bella: Potřebovala jsem si užít volnosti. Chápete? Ale jsem pořád tady.

Přistoupil ke mně Alex. Tvářil se provinile.

Alex: Bello... Tamto v koupelně... Já...

Bella: To nic. Nikdy vás neopustím. Jsem tady.

A pohladila jsem ho po tváři. Ale pak jsem ucítila bodnutí na hrudi. Co to???

Viděla jsem Zyru, Ronie a Lili. Zyra plakala. Ronie křičela a Lili ležela mrtvá na zemi. Ne... Lili!!!

Začala jsem křičet.

Bella: Lili!!! Ne!!!

Alex: Bello? Co je?

Bella: Já...

A před námi se objevila Ladiová.

Ladiová: Bello! Musíš se mnou. Ziriová chce tvé kamarádky potrestat!

Bella: Je... Je Lili v pořádku?

Ladiová: Ano. Teď jsem tam byla.

Oddechla jsem si. Byla to budoucnost. Ne přítomnost nebo minulost.

Alex: Bello? Co se stalo?

Bella: Můžu vidět minulost, přítomnost a budoucnost. Myslela jsem, že to, co jsem viděla, je současnost. Viděla jsem Lili mrtvou. Ale teď pojďme. Pomůžeme jim.

Alex: Ale co s nimi?

Bella: Matthewa a Davida si přijal. Přijmeš i je?

A podívala jsem se mu do očí. Jeho smaragdy se na mě chvíli překvapeně dívaly, ale pak pohled změkl.

Alex: Samozřejmě. Mají tu místo.

Bella: Děkuji.

Ladiová: Tak pojďte. Není čas. Ziriová už má vše naplánované.

Bella: Už jdeme. Matthew! Davide! Vy zůstanete tady. Nejste tam teď oblíbení. A někdo tu musí zůstat. Mohla to udělat naschvál a může nás nalákat do pasti.

Matthew: Spolehni se, že až se vrátíš, vše bude v pořádku.

A odhodlaně se mi podíval do očí. Teď nemůžu být na něj zlá. Kývla jsem hlavou a pak nás Ladiová přenesla. Snad jsou holky v pořádku...