Kapitola 1.

Ráno jsem se opět vzbudila první. Moje spolubydlící, Zyra a Lili, se stále ještě převalovaly na posteli. Nad tím jsem se musela usmát. Vstala jsem, ustala si, upravila se, udělala si hygienu a šla jsem dolů na snídani. Samozřejmě, že mým spolužákům... No... Vlastně celé škole neuniklo, že jsem přišla a museli si do mě rýpnout.

Holky se mi začaly smát a kluci do mě strkali. Kvůli nim jsem padala skoro pořád. Naštěstí přišla moje kamarádka Ronie a zklidnila je. Ronie je hodně silná a krásná. Každému klukovi se alespoň chvíli líbila. Mám štěstí, že má dobré srdce a baví se se mnou. Potom přišly i Zyra s Lili a posadily se k nám. Nakonec přišel Luke. Můj přítel. Políbil mě do vlasů a sedl si k nám. Všichni ve škole se na něj vždycky divně dívají. Nikdo nechápe, jak se mnou může být. Nasnídali jsme se a chtěli jsme odejít, ale po cestě zpět nás potkal jeden velmi nepříjemný kluk. Matthew...

Matthew: Ale, ale, ale... Kdo to tady je? Budiž k ničemu a její přítelíček? Jak sladké.

Bella: Sklapni.

Matthew: Pozor na jazyk. A varuju tě, neztrapni nás. Přijede jiná škola.

Bella: Ona ještě nějaká jiná je?

Matthew: Malá, ale je. Tak sbohem.

Já se ho už naučila ignorovat, ale Luke měl vždycky chuť ho praštit. Ale nikdy to neudělal. Luke je klidný, hodný a pozorný. Matthew je protivný, arogantní a sebestředný. Proto ho nemám ráda. Většina kluků tady je takových. A holky jsou zase pyšné, vtíravé a jsou to princezničky. Takže celkem nic moc. Ale dá se to přežít. Už tu žiju tři roky a zvykla jsem si na to. Vešli jsme do mého pokoje. Luke pustil film. Lehli jsme si a dívali se. Luke pustil Harryho Pottera. Sice jsme to viděli už tolikrát, ale neomrzí to. Po filmu Luke odešel. A já zůstala sama. Osprchovala jsem se, vyčistila jsem si zuby, převlékla se. A když jsem se ukládala do postele, přišla Zyra a Lili. Pozdravili jsme se a popřály si dobrou noc... A já usnula...

Stojím před akademií. Vedle mě jsou hřiště. Přede mnou je velký les, který je hranicí pozemku akademie. V lese někdo je. Nevím proč, ale jdu k lesu blíž. A pak se z něj vynoří dva psi. Rozštěkali se a rozeběhli se ke mně. Okamžitě jsem se dala na útěk. Do lesa... Nevím, jak se mi podařilo je oběhnout. Ale podařilo se. Doběhla jsem do lesa a v tu chvíli se přede mnou zjevil muž. Viděla jsem jen jasně zelené oči...

S trhnutím jsem se probudila. Tenhle sen se mi zdá už měsíc. Pořád dokola to samé. Už vážně asi začínám bláznit. Jdu se tedy raději projít. Je 1:03. Jdu chodbou směrem k výtahu. Nevím proč. Možná proto, že je výtah prosklený a na nejvyšším patře se dá zastavit a vy se můžete dívat na tu podívanou. Šla jsem podél bílých zdi. A v tu chvíli jsem něco ve tmě viděla. Něco bylo na stěně. Přišla jsem k vypínači a zmáčkla ho a otočila se. Vykřikla jsem. Na stěně bylo něco napsáno krví.

Vydejte nám ho! Nebo někdo zemře.

Můj křik nejspíš vzbudil učitelky. Přišla zrovna moje nejoblíbenější. Podívala se na to.

Učitelka: Ten, kdo to napsal, to napsal vlastní krví.

Bella: Jste si jistá?

Učitelka: Ano.

A pak se zpoza zatáčky vynořila ředitelka. Ale ne.

Ředitelka: Bello??? To jsi napsala ty?

Bella: Ne! Já to našla.

Ředitelka: A jak je možné, že jsi teď vzhůru?

Bella: Protože jsem měla noční můru. Šla jsem k výtahu. Chtěla jsem jít na rozhlednu.

Ředitelka: Určitě?

Učitelka: Určitě. Napsal to muž a napsal to vlastní krví. Ta krev tu je už tak půl hodiny. Ale i tak si musíme dát pozor.

Ředitelka: No dobrá. Zavolám uklízečku.

Učitelka se jmenuje Ladiová. A ředitelka se jmenuje Scharlová. Ředitelka je typická princeznička. A paní učitelka Ladiová je anděl. Jako jediná z učitelské rady mě má ráda.

Ladiová: Nechápu, proč tě obvinila. Vždyť ty by jsi to nikdy neudělala.

Bella: Děje se tu něco, co nechápe a tak to shazuje na neoblíbené.

Ladiová: Myslíš?

Bella: Ano.

Ladiová: Dobrá. Prověřím to, abych tě zbavila viny.

Bella: Děkuji.

A odešla. Jakmile odešla, zjevila se uklízečka. A začala to umývat. Šla jsem k výtahu. Jako bych něco cítila. Magické vlny. Vedle výtahu byly stopy po portálu. Ten, kdo tu byl, se nesnažil to moc zamaskovat. Co nám asi učitelké neřekli?

Ráno

Jdu do první hodiny. Tam se učí kouzlit, takže zase budu středem posměchu. Nečarující Bella... Ach jo.

Matthew: Ale? Co tady dělá nečarující Bella? Já s ní nechci být ve třídě. Možná, že mě nakazí nečarováním.

Učitelka: No to je možné. Bello, drž se ode všech dál.

Učitelka se jmenuje Ziriová. Má divné jméno. A opět je to princeznička. Já na její řeč jen otráveně protočila oči a šla dál od ostatních. Moje kamarádky se na mě jen lítostivě podívaly. Luke taky. Já jen kývla na znamení, že mi to nevadí. Oni procvičovali kouzla, já se nudila. Pak se na mě ďábelsky usmál Matthew a vystřelil na mě. Nevyhnu se. Dávám ruce před sebe. Cítím, jak do mě kouzlo narazí a odstřelí mě. Narážím do zdi. Bolestně se na Matthewa podívám. Cítím vibrace ve svých rukou. Natáhnu je. Z mých rukou vystřelí kouzlo a sejme ho. Celá třída ztichne. Nikdo to nečekal. Já se honem otočila a odešla ze třídy. Zavřela jsem se v pokoji. Jak se mi to podařilo? To bylo úžasné. Jak je to možné???