01

Nastal ten osudný den... Nový domov, nová škola, nový lidé. Jsem z toho nervózní.

,,Jungkooku!! Už máš zbaleno?? Za deset minut odjíždíme tak pohni,"zavolal na mě Jin.

Jin je můj starší bratr. Je to moje jediná rodina kterou mám. Rodiče zemřeli při autonehodě, když mi bylo sedm a Jinovi osmnáct. Vzdal se studia, našel si práci a staral se o mě.

Teď mu je osmadvacet a pracuje v kanceláři jedné prestižní firmy. Ale bojím se o jej a nechci aby se moc namáhal , poněvadž Jin má rakovinu kostí..

,,Jo už jdu!" zavolal jsem zpět.

Mimochodem já se jmenuji Jeon Jungkook a je mi 17 let.

Začal jsem studovat tanec a zpěv, už od mala jsem si skládal takové své vlastní písničky a vymýšlel takové menší taneční sestavy. Jsem prostě velice nadaný.

Vzal jsem poslední zbývající krabici a naposledy se rozhlédl po mém teď už bývalém pokoji. Seběhl jsem schody a vyšel před náš teď už prázdný dům.

,,No konečně to ti to trvalo." nad Bratrovo slovy jsem jen protočil očima. beze slov jsem dal krabici do kufru a usedl na místo spolujezdce. Vyndal jsem si mobil a sluchátka z kapsy a začal poslouchat písničky... Z Busanu Do Seoulu to je daleko, přemýšlím, že se prospím.

|time skip: o 4 hodiny později|

Cítil jsem, jak řinčení motoru ustalo.

Ospale jsem otevřel mé kakaové oči a uviděl menší rodinný domek, ve kterém odteď budeme s Jinem žít. Pomohl jsem Jinovi s krabicemi do kuchyně, která je sladěná v bílé a šedé barvě spojenou s obývacím pokojem.

Vyšel jsem po schodech a otevřel dveře od mého nového pokoje. Byl nádherný, o trochu větší než můj předešlý pokoj a sladěný v bílé, vínové a černé barvě. Všiml jsem si ještě malé koupelny spojenou s pokojem. Konečně mám vlastní koupelnu. Vynesl jsem svoje bedny a začal je postupně vybalovat.

---

,,Už nikdy více!" unaveně jsem padl do nové m��kké postele po asi dvou hodinovém vybalování svých věcí. Už jsem upadal do říše snů, ale něčí hlas mi v tom zabránil.

,,Kookie večeře pojď dolů se najíst," zavolal na mě ze zdola Jin. Vstal jsem a došel do kuchyně.

,,Co je k jídlu?" zeptal jsem se.

,,Kimchii s rýží, tvé oblíbené." zaradoval jsem se, usedl za stůl na které už Jin pokládal jídlo a začal jsem s radostí jíst. Musím říct že Úžasně vaří!!

,,Tak co? Líbí se ti tu?" na to jsem jen pokrčil rameny a jedl dál.

,,Umm... Já vím Kookie, že bylo pro tebe těžké opustit náš starý domov a přátele, ale najdeš si tu nové a bude to fajn." Na to jsem jen přikývl a dál nádobí do myčky.

,,Půjdu spát dobrou hyung."

,,Dobrou noc Kookie, hlavně se prospi zítra tě čeká velký den," řekl s úsměvem Jin, nad tím úsměvem jsem se mohl jen pousmát. Má opravdu roztomilý úsměv.

Šel jsem do pokoje, vzal si bílé tričko a čisté boxerky ze skříně a šel se vsprchovat. Po sprše jsem ulehl do postele a propadl se do říše snů.